Ouninpohja patří k nejšílenějším tratím WRC. Závodní auta tu létají desítky metrů vzduchem

Na první pohled je to obyčejná finská šotolinová silnice mezi lesy. Mimo závodní víkend po ní jezdí běžná auta a platí na ní stejná pravidla jako kdekoliv jinde. Jenže Ouninpohja má v automobilových soutěžích postavení, které se dá srovnat jen s několika dalšími místy na světě. Když se stane součástí Rally Finland, promění se v jednu z nejrychlejších a nejpůsobivějších rychlostních zkoušek celého mistrovství světa.

Ouninpohju proslavily především vysoké rychlosti, množství horizontů a skoky. Soutěžní auta se tady na některých místech dostávají přes 180 km/h, přestože posádky často nevidí, co je čeká za následující terénní vlnou. Řidič se musí spolehnout na rozpis, přesnost navigátora a vlastní odhad. Právě tato kombinace udělala z Ouninpohji jednu z ikon světové rally podobně jako Col de Turini v Monte Carlu nebo Fafe v Portugalsku.

Rally Finland je sama o sobě mimořádně rychlou soutěží. Oficiální materiály WRC uvádějí, že průměrné rychlosti na finských rychlostních zkouškách běžně překračují 120 km/h. Hladké šotolinové cesty přitom svádějí k ještě rychlejší jízdě, jenže za horizontem může čekat zatáčka, další skok nebo úsek, kde už není prostor na opravu chyby.

Žlutý dům ukazuje cestu k jednomu z nejslavnějších skoků WRC

Jedním ze symbolů Ouninpohji je nenápadný rodinný dům s dřevěným obkladem natřeným nažluto. Právě podle něj získal jméno Yellow House Jump, jeden z nejznámějších skoků finské rally.

Posádky se k němu v závodním tempu řítí vysokou rychlostí a po překonání horizontu zůstávají auta ve vzduchu několik desítek metrů. Nejznámější výkon se datuje do roku 2003. Estonec Markko Märtin tehdy s Fordem Focus WRC při Rally Finland překonal ve vzduchu vzdálenost 57 metrů. Dobové údaje uvádějí, že na skok najížděl rychlostí přibližně 171 km/h.

Dodnes jde o jeden z výkonů, které se s Ouninpohjou spojují nejčastěji. Nejde přitom o skok připravený pro diváckou show. Je součástí normální silnice a posádka musí po dopadu okamžitě pokračovat dál v závodním tempu.

Právě tím se finské skoky liší například od slavného Fafe. Portugalská rychlostní zkouška vede v otevřenější krajině, kde mohou tisíce diváků sledovat automobil už při příjezdu ke skoku. Ouninpohja je mnohem sevřenější. Mezi stromy se nejprve ozývá blížící se motor, vůz se na okamžik objeví, proletí kolem fanoušků a během několika sekund znovu zmizí v lese.

Terén navíc připomíná horskou dráhu. Při jízdě po Ouninpohjantie jsou před autem často vidět dva nebo tři horizonty současně, zatímco samotná silnice mezi nimi na chvíli mizí. V závodním autě při vysoké rychlosti je proto mimořádně důležitý přesný rozpis a naprostá důvěra mezi jezdcem a spolujezdcem.

Právě kvůli množství podobných míst se pro finskou soutěž používá také narážka na její někdejší označení Rally 1000 jezer. Z tisícovky jezer se v tomto případě stává tisícovka skoků. Během jednoho závodního víkendu totiž soutěžní vozy odlehčí nebo úplně opustí povrch silnice nesčetněkrát a jen na samotné Ouninpohje připadají desítky podobných míst.

Ouninpohja není v itineráři každý rok

Slavné jméno přitom automaticky neznamená, že se Ouninpohja musí objevit v každém ročníku Rally Finland. Trať soutěže se pravidelně mění a rychlostní zkouška v minulosti z itineráře několikrát zmizela nebo se jezdila v jiné podobě.

V roce 2025 dostala mimořádně významnou roli. Celý závěrečný den Rally Finland tvořily dva průjezdy Ouninpohjou o délce 23,98 kilometru. Druhý z nich byl zároveň závěrečnou Power Stage.

Pro ročník 2026 ale pořadatelé připravili výrazně přepracovanou trať, u níž bylo podle jejich údajů 66 procent rychlostních zkoušek odlišných proti předchozímu roku. Ouninpohja tentokrát v itineráři nebyla. Závěr soutěže převzala nová třicetikilometrová rychlostní zkouška Himos–Jämsä, která se v neděli jela dvakrát a při druhém průjezdu posloužila jako Power Stage.

Na pověsti Ouninpohji to mnoho nemění. Její význam už dávno přesahuje jeden konkrétní ročník mistrovství světa. Fanoušci míří na zdejší silnice i mimo soutěž a trasu si projíždějí vlastními auty. V takovém případě samozřejmě platí běžná pravidla silničního provozu a o napodobování závodních posádek nemůže být řeč.

Ani při legální rychlosti však charakter této silnice úplně nezmizí. Neustálé změny sklonu, horizonty a místa, která člověk zná ze záběrů WRC, dávají poměrně dobrou představu o tom, proč má Ouninpohja mezi jezdci i fanoušky takovou pověst. A také proč se právě tady rychlá šotolinová silnice dokázala stát jedním ze symbolů světové rally.