Také letos tvoří žáci ŠKODA Akademie svůj vůz snů. Jejich předchůdci, spolutvůrci unikátních modelů vzpomínají, co si z projektu žákovského vozu odnesli a jestli z této zkušenosti dodnes těží.
Jakub Sedlář a Radovan Juráš se účastnili prvního ročníku projektu Azubi Car, jehož výsledkem byl CITIJET — kabriolet z modelu CITIGO. Dnes studují Strojní fakultu pražského ČVUT. Vít Šulc, který studuje Českou zemědělskou univerzitu a je členem tamního týmu studentských formulí, byl u druhého ročníku a podílel se na stavbě netradičního pick-upu FUNSTAR vycházejícího z modelu FABIA. A Daniel Voce, který je podepsán pod prototypem ATERO — kupé na bázi modelu RAPID — zůstal „na domácím hřišti“ a dnes pracuje ve ŠKODA Akademii.
Jaké bude Azubi Car letos?
Také letos, celkově už posedmé, pracuje 20 žáků Středního odborného učiliště strojírenského ŠKODA AUTO na studii žákovského vozu. V letošním roce se rozhodli pro kompaktní spider, vycházející z modelu ŠKODA SCALA. Nápomocen jim při tom je kromě jiných i šéfdesigner značky ŠKODA Oliver Stefani a jeho tým. Cenné rady dostali žáci od designérů hned při skicování budoucího vozu.
Shodnout se, to je, oč tu běží
Všichni čtyři se shodují na tom, že celý roční projekt pro ně znamenal velkou a cennou zkušenost. A pokud si mají vybavit náročné momenty, jsou rovněž zajedno: uřídit velký tým a dospět ke shodě.
„Celý projekt byl velká zábava, kdy jsme mimo běžného sezení v lavici tvořili i něco smysluplného. Nadmíru zajímavé byly debaty o designu s šéfdesignérem a jeho lidmi, konzultace konstrukčních úprav na karoserii s lidmi z oddělení technického vývoje nebo debaty o zásobování díly s lidmi z výroby. Náročné byly diskuse a dohadování se nad finálním rozhodnutím v jednotlivých aspektech během celé stavby vozu. Ať už to byla barva, úpravy vozu, nebo i název. To je ale přesně to, co si člověk z projektu odnese do života,“ vzpomíná Sedlář.
Jeho kolega z prvního ročníku projektu Radovan Juráš ho doplňuje: „Tým měl šestnáct členů plus pár vedoucích odborného výcviku. Začátek byl trochu chaotický, ale jakmile jsme si práci rozdělili, šlo to dobře. Každý měl na starosti svou práci a té se držel. Tým vedla naše spolužačka, o prezentace projektu se starala skupina průmyslových logistiků a manuální práci dělali studenti učňovských oborů. Já zodpovídal za design vozu. Kreslil jsem ve volném čase a někdy jsem seděl sám ve třídě a pracoval na vzhledu jednotlivých částí. Skvělá byla i možnost vyzkoušet si profesionální kreslicí prostředky používané v oddělení ŠKODA Design. Nejnáročnější bylo vybrat, kterou variantu budeme nakonec tvořit, návrhů totiž bylo opravdu hodně.“
Něco úplně jiného než učení ve třídě
Na jeden cenný přínos si vzpomíná i Daniel Voce — díky žákovskému vozu se poskládal tým lidí, kteří se předtím vůbec neznali, přicházeli z různých oborů. Postupem času se sžívali a bylo vidět, jak stále víc a víc jdou všichni za společným cílem.
„Pro mě byla nejzajímavější fáze po dokončení vozu, kdy bylo potřeba vůz prezentovat vedení firmy, médiím a samozřejmě široké veřejnosti na různých akcích. Museli jsme vymyslet, jak a co budeme říkat, dobře se připravit a nakonec prodat naši práci,“ doplňuje. Na projektu se navíc vedle žáků podílejí také učitelé odborného výcviku, radí jim, co je dobrý nápad a kudy cesta rozhodně nevede. Žáci tak mají cennou zpětnou vazbu a vyvarují se zbytečných slepých uliček.
„Bylo skvělé vidět, jak vám pod rukama vzniká reálné auto. Snad úplně nejlepší pocit, který se nedá koupit ani napodobit, bylo vidět ten finální výsledek, na kterém jsme skoro celý školní rok makali. Dotahovat věci do konce se nezdá jako náročný přístup k věci, ale opak je pravdou. Některé věci se dodělávaly na poslední chvíli, takže celé poskládané auto jsem viděl až na finálním focení. Práce na projektu nebyla jako učit se z tabule. Tam je jedno, když se něco nepodaří —smaže se to a začne se znova. V projektu to bylo jinak, všechna řešení musela v reálu fungovat a vypadat dobře. Snažili jsme se zachovat kvalitu výroby, dodržet lícování, čistotu laku a podobně, což bylo poměrně náročné, když karoserie prodělala tak výrazné změny, nabízí svůj pohled Vít Šulc.
Formule i marketing
Oba účastníci prvního ročníku — Jakub Sedlář a Radovan Juráš — se po příchodu na strojní fakultu zapojili do týmu eForce FEE Prague Formula soutěže Formula Student. Je to projekt s vyššími ambicemi než středoškolský Azubi Car, avšak princip týmové práce zůstává zachován. Oba dva tak díky zkušenostem ze střední školy byli hned k užitku.
Pro Daniela Voceho byl projekt Azubi Car dokonce jakýmsi pomyslným startem kariéry. Po úspěšném ukončení oboru Provoz a ekonomika dopravy nastoupil do oddělení Logistiky ŠKODA AUTO jako projektant plánování logistiky. Díky projektu se mu zhruba po půl roce naskytla příležitost vrátit se zpět do oddělení ŠKODA Akademie. Tentokrát už ne jako žák, ale jako specialista marketingu vzdělávání.
„A to je pozice, na které jsem dodnes. Dnes pracuji jako specialista marketingu vzdělávání v Akademii. Starám se o marketing především Středního odborného učiliště. Organizuji marketingové akce, pečuji o webové stránky, sociální sítě, plánuji reklamu a propagaci a vytvářím celkovou marketingovou strategii učiliště,“ říká a dodává, že vzhledem ke svému návratu do budovy učiliště na projekt často vzpomíná. „Azubi totiž stále nabírá na popularitě a probíhá dodnes, což mi dělá velkou radost, protože pro studenty je účast v projektu super příležitost. S účastníky zároveň v rámci marketingových aktivit spolupracuji a díky tomu i vidím, jak neuvěřitelně se v průběhu studia posouvají.“
Zdroj a foto: Škoda Storyboard