Hrdinové Indie 2.0 Kushaq a Slavia se ocitli na důvěrně známé půdě v předhůří Himálaje. Když po šesti tisících kilometrech přistanete, přivítá vás na letišti ranní vzduch. Tichý koncert tlumených klaksonů aut v dálce působí uklidňujícím dojmem. To je zvuk indického hlavního města. V megapoli žije přibližně 25 milionů lidí. Každou zimu zahalí město smog. Silnice jsou ucpané spoustou aut. Ale to je pochopitelně jen jedna stránka téhle ohromující metropole. Je to klišovitý obraz Dillí.
Skupina cestovatelů se vrtulovým letadlem vydává do okresu Déhrádún ve státě Uttarákhand. Tam dvanáct zahraničních novinářů dostane šanci projet se s modely Škoda Slavia a Kushaq mezi úchvatnými kopci Masúrí a Déhrádún a řekou Gangou.
Indické silnice nejsou pro začátečníky
Holger Karkheck nemá snadnou práci. Ne kvůli tomu, že má volant na pravé straně, ale kvůli účastníkům silničního provozu hned vedle něj. Auta, rikši, skútry, motorky, chodci a kola. Mezi nimi se proplétají děti, krávy, psi, opice a náklaďáky. V Indii patří silnice všem. Šéfredaktor německého Auto Bildu však svou testovací jízdu zvládá statečně.
Jeho kolega Thomas Geiger, německý motoristický novinář a spisovatel, rád usedá za volant a poznává nová místa. Rozhlíží se kolem sebe a snaží se vnímat všechny památky. Ulice před ním jsou úzké – sotva se jimi protáhnou i motorové rikši. Vmísit se do davu lidí na silnici vyžaduje značné úsilí. Ale nikdo se tu netlačí; účastníci silničního provozu jako by proud jen povzbuzovali, a ten se jaksi plynule valí vpřed.
František Dvořák z českého online deníku iDNES.cz a redaktor časopisu CompleteCar Dave Humphreys také vědí, že cílem je udržet se v plynulém provozu bez ohledu na to, jak je silnice přeplněná nebo úzká. Kolem nich v levém pomalém pruhu tlačí hubení kluci na nákladních kolech obrovské vozíky se zmrzlinou, čtyřčlenné rodiny sedí na skútru a řemeslníci převážejí na motorce hned několik žebříků.
Lokalizace managementu: otázka vnímání
Vzdělání, které je od roku 2009 zakotveno v ústavě jako základní právo, se stalo symbolem společenského postavení. Z indického vzdělávacího systému vycházejí úspěšní lidé, od inženýrů až po vysoce kvalifikované IT odborníky. „A někteří z nich nastoupili do Škoda Auto Volkswagen India,“ říká Christian Cahn von Seelen, který byl v dubnu 2022 jmenován výkonným ředitelem pro prodej a marketing ve Škoda Auto Volkswagen India. „Ne všichni,“ usmívá se. „Někteří se stanou premiéry ve Velké Británii, jiní šéfy Microsoftu.“
Lokalizace je podle Christiana Cahna von Seelen klíčové téma, a to nejen ve výrobě. „Lokalizujeme všechno, včetně managementu,“ říká. Celkem tu zaměstnává asi pět tisíc lidí, z toho 35 Evropanů. Trend je klesající, což je naprosto logické.
Christian nepatří k lidem, kteří před cizími rychle ztratí ostych. Ale v Indii mu to lidé usnadňují. Často ho oslovují na procházce. Umí několik slov hindsky. Když padne otázka, jestli se mu v Indii líbí, úplně se mu rozzáří oči: „Líbí se mi zejména to vřelé přijetí. I když odsud samozřejmě nepocházím a zdejší kultuře rozumím jen do určité míry, nikdy se nesetkávám s podezíravostí. Naopak, setkávám se s opravdovým zájmem a ochotou pomoci.“ Velkou výhodou práce v Indii je ve srovnání například s Čínou nebo Japonskem jazyk. „Naši kolegové v práci mluví anglicky. A v podstatě každou obchodní transakci až na úroveň prodejce můžete vést v angličtině.“
Manažer má interkulturalitu v krvi. „Užívám si mezinárodní rozdíly, zvláště když jsem v zemi s ročním hospodářským růstem ve výši sedmi procent. V Evropě se bavíme o pouhém jednom nebo dvou procentech, ne-li o recesi. V Indii se miliony rodin ročně přehoupnou z dělnické do střední třídy.“
Královna kopců
Slunce konečně rozptýlí mlhu. Novináři dojedou na předměstí Masúrí s kushaqy a slaviemi a dál pokračují pěšky. Aby vás Masúrí uchvátilo, nemusíte věřit v Šivu ani v žádného jiného boha. Dokonce ani nemusíte být hinduisté nebo jakkoli věřící. Stačí mít oči, uši a duši, abyste vycítili, že jde o výjimečné místo. Díky svým zeleným kopcům s výhledem na Himálaj je Masúrí jedním z nejoblíbenějších horských středisek v Uttarákhandu. Královna kopců leží asi 30 kilometrů od Déhrádúnu.
Jako téměř každý kout Indie je i toto místo plné kontrastů. Ve srovnání s velkoměsty jako Bombaj nebo Dillí však díky kvalitě vzduchu působí jako lázně. Průvodce se neustále otáčí, jestli se mu hosté neztratili mezi malými chrámy a stánky s jídlem.
Průvodce, který to tu dobře zná, vás vede. Dvoukilometrová procházka trvá půldruhé hodiny, protože se v podstatě procházíte uličkami v kolektivním, peristaltickém pohybu s ostatními turisty a máte pocit, že si prohlížíte každý obchod se suvenýry. Pro průvodce je pochopitelně dobré, že třicetitisícová komunita Masúrí na úpatí Himálaje je čím dál atraktivnější, a to i pro obchodníky s textilem a majitele lodí dole v údolí na posvátné Ganze.
Střih: z chrámové místnosti kláštera Mindroling v Déhrádúnu je slyšet zpěv mnichů. Nejstarší prostory kláštera byly postaveny koncem 10. století. Dveřmi se line vůně kadidla. Uvnitř je chladno. Kresby na stropě zobrazují svět, kde je čas mocnější než člověk. Draci, divotvorné postavy a tančící kostlivci ve věčném koloběhu znovuzrození. Dole buddhové zvedají holou hlavu. Věřící sedí v lotosové pozici na podlaze, před nimi plochá lavice s texty. Dva mniši donesou horký čaj a všem přítomným rozdají občerstvení. Ostatní se pohupují nahoru a dolů. Pak zpívají stále stejné verše. Zbožní Tibeťané se ve svém buddhistickém chrámu očividně cítí jako doma a v bezpečí. Člověku můžou připadat až bezstarostní, daleko hlučícího davu města. A oni doopravdy bezstarostní jsou. Nestarají se o peníze, o moc, o jméno ani o kariéru.
Byl to pozoruhodný rok
Pro zahraniční novináře vede cesta zpátky přímo přes Déhrádún. Do večerní dopravní špičky. Přímo do dopravní zácpy. Projíždíme centrem Déhrádúnu, míjíme cukrárny, obchodníky s kovy, pobočky pojišťoven a truhláře. Barevné vývěsní štíty nad obchody jsou hustě popsané. Domy se často prolínají; nedá se vždycky poznat, kde jeden končí a druhý začíná. Mezi nimi úzké uličky, přetížené sloupy elektrického vedení a semafory s odpočítáváním. Před rozmanitou zvukovou kulisou se dá jen těžko uniknout. Navzdory tomu shonu se při noční jízdě indickými městy coby zahraniční cestovatel cítíte dobře – v noci, kdy hoří moře světel. První setkání s metropolí je pak důvěrnější a klidnější. Vzduch je teď chladný jako za české noci v pozdním létě. Když tu v pět hodin odpoledne zapadne slunce a teploty trochu klesnou, lidé si hřejí ruce u ohně.
„Když chceme představit naše produkty, obvykle svoláme mezinárodní komunitu do naší mladoboleslavské centrály,“ řekl Petr Šolc, lokální ředitel značky Škoda Auto. „Je mi velkým potěšením a ctí pozvat svět do Indie – představíme vám tady v Indii vyvinuté a vyrobené produkty, které se osvědčily na světové úrovni. Pro nás všechny ve Škoda Auto India to bylo několik neuvěřitelných dní, kdy jsme komunikovali s odborníky z Indie i ze světa. Naši hrdinové Indie 2.0 byli v nádherném podhůří Himálaje ve svém živlu a rok 2022 byl pro nás mimořádný. Vzhledem k ohlasům jsme přesvědčeni, že tuto dynamiku přeneseme i do roku 2023 a dále.“
