Otevřete dveře a vrátíte se v čase o desítky let. Kdo byl dříve trochu zručný a prováděl údržbu vozu sám, měl vybavenou dílnu jako součást domácnosti. A přesně taková atmosféra na vás dýchne v restaurátorské dílně ŠKODA Muzea. Samozřejmě s vybavením, o kterém domácí kutilové tajně sní.
Mezi vším nářadím a stroji opečovávají klenoty, které ocení nejen milovníci veteránů. V dílně pracují čtyři zaměstnanci, kteří provádějí servis a údržbu vozům vystaveným či zaparkovaným v depu a starají se také o nové přírůstky. V době naší návštěvy mají v práci tři automobily.
Opečovávané klenoty
ŠKODA 1100 OHC, vyrobená v 50. letech, je první vzácný kousek. Má sundanou karoserii a její podvozek stojí zvlášť. Bez střechy vznikly jen dva kusy! A jeden z nich právě čeká celková renovace před závody. Musí jednak co nejlépe vypadat, ale také dobře fungovat. Největší zásahy čekají povrch vozu – laminátovou karoserii, která se na rámu hýbe, a proto na ní vznikly nežádoucí praskliny. Restaurátoři však kontrolují i převodovku, motor. Řazení neprobíhalo úplně hladce, a musí se tedy repasovat. Do tří měsíců bude tento kousek jako nový.
Prototyp vozidla ŠKODA FAVORIT sjel z výrobní linky téměř před 30 lety – v roce 1988. Z depa se do restaurátorské dílny dostal v klasické barvě agáve a právě ho chystají k blížícímu se kulatému výročí. Je v dobrém stavu, ale musí se zprovoznit. Motor již opravili, ještě musí zkontrolovat rozvody.
ŠKODA RAPID z roku 1937 je již plně funkční a zrenovovaný automobil. Shodně jako ŠKODA 1100 OHC má červenou barvu. Jelikož stejně jako jiné dobové vozy neměl počitadlo, není možné říci, kolik najel kilometrů. Přesto i po těch letech jezdí a nyní získal rovněž nový blok motoru.
Když auto dorazí na renovaci, odborníci se podívají, co zvládnou provést vlastními silami. Co nejde, musejí zadat externím specializovaným firmám. Například klempířinu dělají na místě sami, ale laky, výdřevu nebo čalounění už ne.
Restaurátoři často při práci využívají i místní archiv, kde studují technické výkresy, popisy vozidel i klasické postupy údržby.
Pracovníci restaurátorské dílny se vždy snaží použít co nejvíc originálních dílů, a pokud již něco nejde zachránit, sami to vyrobí nebo nechají vyrobit. K práci jim pomáhá řada strojů.
K dispozici mají bodovku, malou i velkou stáčečku plechu a signovačku. Když potřebují vylisovat ložiska, použijí lis. Staré díly opracují, opískují, nastříkají.
Každý, kdo v dílně pracuje, musí mít pozitivní vztah k veteránům. Postupy se může naučit, ale bez lásky se tato práce dělat nedá. Proto jde většinou o restaurátora, který od dětství pomáhal v dílně.
V oddělení nyní pracují čtyři kmenoví zaměstnanci, jejich vedoucí a sekretářka. A věřte nebo ne, stále mají co dělat.
Vyučil jsem se klempířem a ve ŠKODA AUTO pracuji 33 let. Začínal jsem ve výpravně, kde se odbavují hotové vozy, a zajišťoval jejich opravy bez poškození laku. Pak jsem totéž dělal v přípravně v Lakovně. Když se uvolnilo místo v restaurátorské dílně, šel jsem na konkurz a vyhrál. Pracuji zde od roku 2005 jako vedoucí dílny.
Nejraději mám na své práci vystudovaný obor, tedy klempířinu. Provádím ale stejně jako kolegové všechny činnosti – strojím auta, dělám elektriku. To vše mě naučila práce v dílně. Dodnes oceňuji, že jsem měl možnost učit se od starých pánů, kteří tu již nejsou.
Má práce je pro mě i koníčkem. Sám mám doma motorku z roku 1939, ČZ 175, získanou jako dědictví a po čtyři roky renovovanou. Nyní je již hotová, má vystaveny veteránské papíry a jezdit na ní je velkým potěšením.
Zdroj a foto: Škoda Storyboard