Je jich 20 a většinou studují třetí ročník Středního odborného učiliště strojírenského ŠKODA AUTO. Když vznikal tento článek, byl jejich vůz, celkem již sedmý v rámci projektu Azubi Car, už v docela pokročilé fázi: pracovali na interiéru a doplňcích a přímo v dílně vznikaly poutavé tvary karoserie, probíhaly zkoušky výfuků a studenti pracovali s mistry třeba na vyladění sedadel.
Jak renomé projektu Azubi Car ve škole s každým dalším ročníkem sílí, je o členství ve vývojovém týmu čím dál větší zájem. „Chtěla jsem se zúčastnit už loni, ale bylo plno. Tento projekt mě moc zajímá a jsem ráda, že si to letos můžu vyzkoušet. Ráda bych si za pár let řekla: Tak na tomhle krasavci jsem se mohla podílet,“ vypráví studentka logistiky Kateřina Zamlová, která se v týmu stará o organizaci jeho chodu.
Středobodem je komunikace
Letošní studie vychází ze sériového modelu ŠKODA SCALA, který žáci přetvoří ve sportovně laděný spider. V úvahách studentů byl i model SUPERB a jeho úprava, nakonec ale tým zvolil raději kompaktní vůz. „SCALA dostala přednosti i proto, že jde o nový model, ideální pro spider je myslím i svou velikostí,“ říká Zamlová.
Její kolega Ludvík Arazim, vedoucí skupiny elektrikářů v týmu Azubi Car, ji doplňuje: „Co se elektroniky týká, snažíme se dál rozvíjet a posouvat technologie, které má SCALA v základní výbavě, případně i vyplnit nějakou tu mezeru. Takovým příkladem mohou být dynamické směrovky v přední masce, které budou navazovat na klasické blinkry. Pracujeme také na podsvíceném logu na zádi. To bude v základním režimu svítit lehce červeně. Při sešlápnutí brzdového pedálu se rozzáří jasnou červenou barvou a plně nahradí třetí brzdové světlo. No a při zařazené zpátečce se rozsvítí bíle.“ V jeho očích lze zahlédnout podobnou záři nadšení, když o „své“ technické inovaci zaujatě vypráví.
Stejně jako členové dřívějších týmů Azubi Car se i ti současní shodnou na jedné věci: nejnáročnější na celém projektu je komunikace a hledání společného řešení. „Řekl bych, že v jednotlivých mikrotýmech je dohoda celkem snadná, náročné je to při setkáních celého velkého týmu. Jsme z řady různých oborů a máme někdy i hodně odlišné pohledy na věc. Musíme proto hledat kompromisy a učit se slevovat ze svých postojů a nároků,“ popisuje Arazim největší úskalí týmové práce.
Schůzky i práce online
„V týmu jednoznačně převládají kluci. I když ti mají o technických věcech často jasnější představu, ani my, dívky, se nebojíme říct svůj názor,“ říká Zamlová. Ta společně s dalšími dvěma členy týmu sbírá a schraňuje nápady a myšlenky ostatních, které pak postupně prezentuje mistrům.
Celý tým se schází jednou týdně zhruba na dvouhodinové debaty, po zbytek času komunikuje hodně na dálku – žáci mají svou skupinu na sociálních sítích, kde i mimo vyučovací hodiny řeší dílčí kroky, nápady, vylepšení a úpravy.
„Často se potkáváme o přestávkách na chodbě a probíráme detaily, práci si bereme také domů – vymýšlíme návrhy, které pak ve škole dáváme společně dohromady, vybíráme a hlasujeme,“ popisuje Kamil Šteiner ze skupiny lakýrníků. Tvůrci žákovského vozu mohou na konceptu pracovat i v rámci svých praxí a radit se s mistry odborného výcviku.
Velká podpora z automobilky
Všichni žáci si pochvalují spolupráci s lidmi z továrny, kteří je významně podporují, pomáhají jim rozvíjet nápady, dávají doporučení. „Také nám poskytují technologie, které ve škole zatím nemáme. Pomohli nám třeba s 3D tiskem podsvíceného nápisu, technický vývoj nám dal údaje o rozměrech jednotlivých písmen a automobilka nás zásobuje i množstvím dílů pro naše zkoušení. Měli jsme přední i zadní nárazníky, mlhovky nebo přední světlomety, které jsme mohli rozebrat,“ vypočítává Arazim.
„Teď zrovna se zabýváme interiérem, továrna nám poskytla sedačky k úpravě podle našeho návrhu. Na karoserii jsme pak dostali fosforeskující prášek do laku,“ doplňuje Kamil Šteiner.
Co žáci na účasti v projektu nejvíc oceňují? Že se dozvědí spoustu nových a zajímavých informací z jiných oborů, než které studují. Že si mohou vše „na vlastní ruce“ vyzkoušet, rozebrat a zjistit, jak co funguje. Že se přiučí nejen řemeslu, ale i dovednostem, jako je prezentování svých výtvorů před publikem, v němž nechybí ani nejvyšší vedení firmy. „Je to báječná zkušenost, ke které bych se jinak nedostal,“ neskrývá nadšení Arazim.
Baví mě sledovat, jak rostou
„Letos probíhá už sedmý ročník projektu Azubi Car a za ty roky se z něj stal jistý závazek. Nechceme přerušit linii a shodit vysoko nastavenou laťku,“ říká jeden z učitelů, který má na starosti komunikaci uvnitř týmu i jeho koordinaci. Ivo Vollman ve ŠKODA Akademii vyučuje češtinu a angličtinu.
Mění se projekt rok za rokem?
Ano i ne. Některé procesy probíhají už tak dlouho, že jsme jim víceméně vychytali všechny mouchy. Vypilovali jsme fungování týmu a dá se říct, že je s tím méně práce než dřív. Na druhé straně každý nový ročník přináší velké výzvy, ani ne tak stran týmu jako spíš zadání, hledání námětu a řešení úkolů. Samozřejmě přicházejí každodenní změny, na něž se připravit nedá. Za těch sedm let už je to pro nás jakési řemeslo, víme jak na to. Ale že by to jelo samospádem, to ani náhodou.
Baví vás to i po letech? Co vám projekt dává?
Rád pracuji s mladými lidmi, jinak bych tu neučil. Jasně, že mě to baví. Je to pro mě i výzva, chci, abychom byli pokaždé lepší než ročníky předešlé. Taky mě baví sledovat změny: na začátku máme skupinu vyjukaných a překvapených žáků, kteří pouze vědí, že by si chtěli postavit nějaké auto. Na konci je tým sebevědomých mladých lidí, kteří bez mrknutí oka dokážou obhájit své názory, vzájemně si oponovat, plánovat, vylepšovat, ale i nacházet kompromisy a přizpůsobovat se ostatním. Projekt trvá docela krátkou dobu a o to intenzivnější je pak sledovat rozdíly a to, jak žáci rostou.
Co považujete za nejtěžší?
Ukočírovat komunikaci uvnitř týmu, aby si všichni předávali všechny potřebné informace. To se často neděje a je na nás vedoucích, abychom to dokázali zaručit a pomohli najít žákům tu správnou cestu. Také sledujeme, kdo a jak se v týmu angažuje, a pak dlouze přemítáme a vybíráme, koho z dvaceti aktivních vybrat třeba k závěrečné prezentaci – protože by si to zasloužili všichni. Musíme dobře rozmýšlet, koho a kam poslat, aby to brali i jako ocenění své práce.
Chtěl bych vyzdvihnout ještě jednu věc: na celém projektu mají obrovskou zásluhu učitelé odborného výcviku. Spolu s žáky to auto tvoří, jsou prvními kritiky, těmi, kdo musí říct: tohle je dobrý nápad a tudy naopak cesta nevede. Díky nim mají žáci zpětnou vazbu, které by se jim jinak nedostalo.