Za padesát let, po které dynamické nárazové testy v Česku probíhají, urazila tato disciplína obrovskou cestu. A ŠKODA AUTO na tom má lví podíl. Crash testy teď dělá ve špičkové a moderně vybavené laboratoři u zkušebního polygonu v Úhelnici nedaleko Mladé Boleslavi.
Laboratoř, nebo filmové studio?
V téměř 200 metrů dlouhé hale může ŠKODA AUTO provádět opravdu široké spektrum testů, od čelních nárazů aut do pevných překážek, bočních nárazů bariérou do boku vozů a nárazů aut do sloupů, různých zadních nárazů, až po srážky dvou aut jedoucích proti sobě.
O pohon aut se stará systém Messring s výkonem 600 kW, který umí urychlit proti sobě dvě vozidla o hmotnosti až 3,5 tuny na rychlost 65 km/h, nebo jedno takové vozidlo urychlit až na 120 km/h. V prvním případě na to stačí dráha o délce 80 metrů, v tom druhém je potřeba dráha celá.
Zatímco vysoký výkon pohonného systému asi nepřekvapí, výkon osvětlovacího systému nejspíš ano. Soustava světel, která osvěcuje prostor srážky nad filmovací jámou, má totiž výkon 250 kW a na samotném autě dokáže vytvořit světelný výkon až 120 kiloluxů. Důvod pro takové intenzivní nasvícení je jasný, je potřeba, aby vysokorychlostní kamery vše zachytily opravdu v maximální možné kvalitě. Kamer je u zkoušky až dvacet v různých pozicích (některé z důvodu fotogrammetrického měření – sledují body na vozidle). Světelný systém zvýší svůj výkon na maximum až v průběhu rozjezdu vozidla těsně před samotnou srážkou.
„Dnes je to vše samozřejmě řízeno automaticky, ale v dobách, kdy jsem tu začínal, jsme měli ještě klasické kinofilmové kamery a start zkoušky a rozběh kamer bylo potřeba koordinovat ručně. To byla tehdy moje práce,“ říká Rudolf Tesárek, který významný posun v technice snímaní nárazových testů zažil jako pracovník a později i koordinátor crashové laboratoře ŠKODA AUTO. Test samotný je vždy pořádná „rána“. „Nejvíc ohlušující je ovšem výbuch airbagů,“ přibližuje Tesárek.
Vrak jako důkaz
Mimochodem, nabouraná auta se archivují a sešrotována jsou až po uplynutí delší doby, buď když ztratí svůj význam vzhledem k další vývojové fázi modelu a tedy vzniku nové verze prototypu, nebo po uplynutí doby, po kterou je potřeba vůz uchovat pro účely homologace (tato doba je delší). Zjednodušeně řečeno je to tak, že automobilka může auta ze svých „pracovních“ crash testů sešrotovat dle svého uvážení, ta z homologačních testů musí však v rámci průkaznosti výsledků skladovat. Samozřejmě jsou uchovávána i veškerá data při testech nasbíraná – ať už jde o záznamy z kamer, nebo o data nasbíraná z desítek senzorů, kterými jsou vůz a figuríny osazeny.
Vyspělá laboratoř samozřejmě provádí testy nejen podle požadavků homologací, ale i podle daleko náročnějších podmínek různých organizací, jako jsou různá NCAP sdružení (Euro, China US…), nebo severoamerická NHTSA. „Dovedeme tu provádět prakticky všechny náročné moderní zkoušky,“ říká Tesárek.
Druhy crashtestů
ŠKODA AUTO provádí ve své crashové laboratoři řadu crashtestů, většinu z nich v průběhu vývoje auta pro ověření funkčnosti jeho konstrukce. Provádí ale i testy za účelem homologace a pro ověření také crashe podle parametrů organizace Euro NCAP. Zde je příklad několika testů, které v laboratoři provádějí.
- „Homologační“ čelní náraz 40 % šířky vozu do deformovatelné překážky rychlostí 56 km/h (předpis EHK94)
- Čelní náraz 40 % šířky vozu do deformovatelné překážky rychlostí 64 km/h, EuroNCAP
- Čelní náraz 100 % šířky vozu do pevné překážky rychlostí 50 km/h s dvojicí ženských figurín
- Zkoušky v nižších rychlostech pro ověření správného prahu výstřelu airbagů (tzv. „must fire“ a „no fire“ testy)
- Boční náraz rychlostí 32 km/h do sloupu
- Náraz deformovatelnou bariérou (vozík, 1 400 kg) do boku vozu v rychlosti 60 km/h
- Zadní náraz vozíkem do stojícího vozu v rychlostech 30, 50 nebo 80 km/h, přesazení 70 %